Stanislav Novotný odpovídá na některé otázky a shrnuje sdělení odborníků v předchozích pořadech
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Vážení diváci, vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Tentokrát bez hostů, občas je totiž dobré odpovědět na některé otázky sám za sebe, tedy na vlastní odpovědnost. Zároveň se chci čas od času, tedy i dnes, pokusit shrnout to, co v jednotlivých segmentech sdělili již odborníci přede mnou. Otázky jsou však směřovány i na Vás, protože právě společně si musíme postupně uvědomit, kam spějeme a jaké dopady bude mít současný vývoj na nás a na naše potomky.
Proticovidová globální opatření s sebou nepřinesla jen těžké zadlužení, které si v praktickém životě většina z nás vůbec neumí představit. Pod covidovou clonou už nabývá stále jasnějších obrysů evropská energetická krize. Na začátku byla chaotická hesla alarmistů, nad kterými jsme my, znalí ještě základních fyzikálních zákonů a principů, nevěřícně kroutili hlavami. Ale iracionální hesla byla vtělena do směrnic a zákonů a stala se součástí „slavné“ evropské energetické koncepce. Její naplňování, koncentrované primárně na využívání elektrické energie získané z bezuhlíkaté výroby, je navíc omezené politicky motivovanými teoriemi o globálním oteplení, ideologicky zneužitou rétorikou Grety Thunbergové a tzv. green dealem, tedy „zeleným údělem“.
Náš dosavadní životní styl, který je již poplatný respektu a plnění cílů evropského, respektive světového globalismu, na který jsme si rádi jako tvorové spotřební navykli, vychází z nedávno vcelku stabilizované ceny elektrické energie v průměru 60 EUR za megawatt. Z této relace se odvíjí celý řetěz hospodářské bilance, schopnost státu hradit mandatorní výdaje, hlavně na zajištění zdravotní a sociální politiky, včetně důchodů pro ty, kteří svoji aktivní prací v minulosti zajistili naši dnešní existenci.
A teď jednoduché otázky. Jak se mohou při dnes již dosahované ceně za elektrickou energii ve výši 140 EUR a více za megawatt vyvíjet ceny potravin, ceny bydlení, výplaty důchodů, kvalita zdravotnictví a školství? Kde se na takový cenový nárůst energie, tedy základní složky života, vezmou prostředky, když se současně vzdáváme, opouštíme racionální a prověřené energetické zdroje? A s nedostatkem energií bude cena dále růst. Proč se na jedné straně převáží součástky v ohromném množství z jedné strany světa na druhý, aby se nakonec na jiném konci světa smontovaly? A to při neskutečných energetických výdajích, kdy potom energie musí logicky jinde chybět. Uvědomujeme si a jsme připraveni rozhodnout se nejen za sebe, ale i za naše děti, vnuky a další pokolení, že se vrátíme zpátky do životního stylu století páry? (I když z dnešní nejvyšší politické rozhledny se zdá, že už tehdy vynálezce parního stroje šel chybnou cestou spalování fosilních paliv.)
Pro lepší pochopení problematiky naší a evropské energetiky několik podkladů. Náš rezort energetiky je bohužel tak jako řada dalších v pořádném nepořádku. Lacino elektřinu vyvážíme, draze ji nakupujeme, podle údajů Institutu pro energetiku se ročně odklání finance v objemu více než 15 miliard korun (sic!). Pokud Německo v krátké době zcela opustí výrobu v uhelných elektrárnách a zavře i ty jaderné, hrozí v důsledku raketového růstu cen elektřiny a následně všech energií evropská energetická krize dosud nepředstavitelných rozměrů. Vzhledem k dominantnímu postavení Německa pak i zvýšený vývoz naší elektřiny a nedostatek u nás. Jinými slovy, i v energetice se staneme pouhou montovnou.
A jak na situaci reaguje naše evropské okolí? Co vlastně můžeme v této zásadní oblasti sami udělat? Tak především: Měli bychom se naučit rozumět klíčovým informacím. A ta hlavní zpráva dnes se týká dokončení plynovodu Nord Stream 2 z Ruska do Německa. Tento fakt zcela mění dokonce i geopolitickou situaci. A ta druhá zpráva? No přece, že Američané a Francouzi dnes vedou obchodní jednání s ruským Rosatomem.
Takže o konečném vítězi budoucích tendrů na dostavbu našeho Temelína a Dukovan se rozhoduje úplně jinde a náš politický humbuk vyznívá nakonec mimořádně směšně a nedůstojně. Ve „svatém“ boji za zájmy našich spojenců tak naši politici a různí tajtrlíci zahrozili Rusku, ale americké, francouzské, německé a další firmy naopak s ruskými společnostmi intenzivně jednají a spolupracují.
Tím ideálním českým řešením dle opravdových odborníků je realizace tzv.
ostrovního systému, v čele s našimi jadernými elektrárnami, dosluhujícími uhelnými, doplněnými racionálně obnovitelnými zdroji, zejména fotovoltaikou. To nejcennější, co nám však ještě zbývá, je reálná schopnost našeho průmyslu realizovat modernizaci a výstavbu jaderných elektráren vlastními silami, tedy jako hlavní dodavatel, pouze s rozumným výběrem zahraničních partnerů jako subdodavatelů. Zahodíme i tuto jednu z posledních šancí pro náš národní průmysl v tak kritické situaci a definitivně pohřbíme náš um a schopnosti? Rezignovali jsme na vlastní odpovědnost na zajišťování potravinové soběstačnosti pro naše občany z titulu společné evropské zemědělské politiky a to, co jsme byli donedávna schopni si sami vypěstovat, už z velké většiny musíme dovážet.
Nyní je tedy před námi snad ještě fatálnější rozhodování, a to o naší energetice. Takové rozhodnutí v praxi potvrzuje nebo popírá státní suverenitu, pokud nám ještě nějaké její zbytky zůstaly. Anebo jsme opravdu podlehli bludu sdílené suverenity, která je jen a jen zástěrkou pro diktát globalismu?
Na závěr si dovolím ještě jednou zdůraznit, že od června na evropských burzách stoupla cena elektřiny již o více než 100 %. Uvědomme si, prosím, že radikální zvýšení cen elektřiny se promítne radikálně prakticky do všech cen. Od bydlení až po základní lidské potřeby nutné k přežití třeba i pod mostem.
Dnešní díl věnovaný bezkoncepční hloupé a protilidské energetické politice končí. To, že se o problému opravdu mlčí, je patrné z toho, že jeho smysluplné řešení nemá žádná politická strana ve svém volebním programu. A to je před volbami, ze kterých vzejde naše nová vláda. Velmi alarmující poznání! Odpověď však nemají také proto, protože od nás voličů nedostávají často přesné a konkrétní dotazy. Ptejme se jich tedy a buďme důrazní.
Milí diváci, děkuji Vám za pozornost. Těším se na další setkání při pokračování cyklu O čem se mlčí.
