Stanislav Novotný se ptá Daniela Solise na úmluvu o lidských právech a bioetice, která měla zabránit závažnému porušování lidských práv
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Dobrý den, Vážení diváci! Vítám vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. V roce 1997 byla ve španělském Oviedu přijata Radou Evropy Úmluva o lidských právech a biomedicíně. Základním důvodem přijetí úmluvy byla úprava celé oblasti lidské bioetiky, byl vytvořen rámec zásad, které měly zabránit závažnému porušování lidských práv a lidské důstojnosti. Česká republika dokument také ratifikovala, publikovala ve Sbírce mezinárodních smluv a úmluva tak pro nás nabyla účinnosti 1. října 2001. Nyní je již 20 let součástí našeho právního řádu a protože ve studiu máme absolventa právnické fakulty Svobodné univerzity Brusel Daniela Solise, jdu hned k věci: Jaké zásady byly v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně zformovány?
Daniel Solis (expert v oboru mezinárodního práva, absolvent prestižních evropských univerzit)
Byly to zásady o aplikaci biologie a medicíny v oblasti humánní medicíny a biologie. Již v devadesátých letech, kdy tato úmluva na půdě Rady Evropy vznikala, existovaly obavy o zneužití pokroku právě v biologii a v medicíně, asi tak, jak to nyní zažíváme na vlastní kůži. Tehdy se členské země setkaly a přijaly tuto úmluvu, která měla podporovat výzkum a vývoj v biologii a v medicíně, jak diagnostický preventivní tak i ten terapeutický a snažila se předjímat možná zneužití, třeba v oblasti genomu, v oblasti obchodu s orgány a v oblasti zneužívání medicíny z komerčních důvodů. Jak si řekl, úmluva byla přijata i do našeho právního řádu, takže by měla platit. Jenže ejhle, co v dnešní době zažíváme, nevypadá, jako by tato úmluva byla důsledně dodržována. Z mého pohledu to vypadá, jako by opak byl pravdou.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Jak ji signatáři, také naše země, porušují? Zvláště na pozadí proticovidových opatření.
Daniel Solis (expert v oboru mezinárodního práva, absolvent prestižních evropských univerzit)
Na začátku bych z této úmluvy vyjmul první 2 články, protože tam je řečeno to, co by odpovídalo na tvoji otázku. Abych to nepokazil, mám je tady přesně, doslovně, bude lepší, pokud je přečtu. Článek 1, nehledě na preambuli, která se odkazuje na předchozí úmluvy o lidských právech, které máme a též vznikly na půdě Rady Evropy. Zejména je to Všeobecná deklarace lidských práv, tam je zakotveno hlavně právo na život a je tam také zákaz diskriminace. Úmluva navazuje na další, předchozí úmluvy a právní dokumenty z oblasti lidskoprávní, jako je třeba ochrana dítěte, sociálně ekonomická práva atd. První článek vymezuje účel a předmět této úmluvy. Stojí tam, že smluvní strany budou chránit důstojnost a svébytnost všech lidských bytostí a každému bez diskriminace zaručí úctu k integritě jeho bytosti a ostatní práva a základní svobody při aplikaci biologie a medicíny. Tohle vymezení je celkem jasné, žádná diskriminace, všichni stejná práva. V první řadě důstojnost k lidské bytosti a respekt k svébytnosti, tedy integritě člověka. Druhý článek považuji za stěžejní, pokud uděláme paralelu se současným děním. Článek 2 říká nadřazenost lidské bytosti. Tohle je důležitá věc, kterou si málokdo uvědomuje, zejména momentálně naše vláda a mnozí zákonodárci. Tento článek 2 říká, že zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy. Tady máme tedy 3 pojmy. Lidskou bytost, ta je lidsko-právně definována a začíná v momentě, kdy vzniká život, to znamená že se jedná o lidskou bytost úplně od samého začátku života až do jejího konce. Máme zde společnost, která je druhořadá ve vztahu k lidské bytosti. A máme vědu, která je až na třetím místě.
Úmluva tedy jednoznačně stanoví hierarchii zájmů a také ochrany, nejprve se jedná o zájmy lidské bytosti, pak až na druhém místě je společnost a za společností, neméně významná, nicméně upozaděna je i věda. Takže pokud se někdo tady snaží vysvětlovat, že to je právě naopak, že věda slouží k tomu, abychom ochránili zájmy společnosti, tak jednají protichůdně k této úmluvě. Tato úmluva je obecně známá, protože je v ní zakotven princip informovaného souhlasu, v článku 5. O tom nehodlám hovořit, protože na to nemáme čas, ale myslím si, že zrovna tento princip je obecně již zaveden v podvědomí lidí a samozřejmě je v současné době důležitý. Tak jako další články, které hovoří například o pokusech na lidech. O experimentech, které v současné době probíhají, protože víme, že vakcinace je experimentální. S tím se nikdo netají, ale již se opomíná to, že takový experiment, pokud ho někdo dobrovolně podstoupí, tak má svá pravidla. Například to musí být velmi přesně zdokumentováno, dotyčný musí být také patřičně informován a může kdykoliv svůj souhlas s účastí na experimentu odvolat.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Takže je to jeden z mnoha dalších případů, kdy ani představitelé Evropské unie, ani členské státy, které přijaly na sebe tyto závazky, je opět nedodržují.
Daniel Solis (expert v oboru mezinárodního práva, absolvent prestižních evropských univerzit)
Přesně tak. Je mi to velmi líto, ale považuji za důležité s touto informací přijít na veřejnost, aby věděla, že taková válcování parními válci, která jsou zde momentálně nastavena, není únosné a že existují mechanismy, jak se tomuto bránit. Právě s odvoláním na tuto mezinárodní smlouvu a na ostatní smlouvy z lidskoprávní oblasti, jak jsem již uváděl, včetně univerzální Deklarace lidských práv, kde je stanoveno právo na život a zákaz diskriminace.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.
