Estébácký převrat v roce 1989 byl symbolicky završen instalací kovaného komunisty a rozvědčíka Petra Pavla. Hloupý a nevzdělaný kašpar je v rukách těch, jež pochopili, že primitiv, jenž má místo mozku motorku, bude snadno ovladatelný. Ani stotisícové ošatné z našich daní nezlepší tupost a nevzdělanost komunistické politručky. Zradu ani kolaboraci nelze odpracovat převlékáním kabátu z prospěchářských důvodů.
Dobrý den, vážení diváci!
Estébácký převrat v roce 1989 byl symbolicky završen instalací Petra Pavla do funkce prezidenta České republiky. Jak je vůbec možné, že trůn českých králů znesvěcuje 36 let po Listopadu kovaný komunista a rozvědčík s úzkou vazbou na někdejší tajné služby SSSR? Je to děsivě jednoduché. Zkompromitovaní kariéristé za každého režimu, obraceči kabátů, zejména předlistopadoví mocní, tedy straničtí i svazáčtí funkcionáři, příslušníci StB, prospěcháři, práskači, kádrováci, politruci byli z vůle Západu i Východu hlavními privatizátory a uživateli dalších výhod v režimu novém. Byli potichu nadřazeni opět normálním lidem jenom proto, aby převrat, jenž zemi podřídil novým, tentokrát západním pánům, proběhl v klidu a spořádaně – sametově. Aby vlastníci reálné moci a informací rádi prodali národ novým kolonizátorům. Vzpomeňme jen na slavný Prognostický ústav, jenž vznikl z vůle sovětského Komitětu gosudarstvenoj bezopasnosti, tedy stručně KGB. Ten se stal líhní polistopadových předních politiků České republiky.
V novém kališti se pak rychle začali rochnit veksláci Mrázkova typu a mladší generace tunelářů, kterým nebylo nic svaté, protože příklady táhnou. A není-li předchozí zlo potrestáno, vyroste to příští do ještě větších rozměrů. A ony obludné rozměry vidíme dnes a denně. Stav našeho průmyslu, zemědělství, infrastruktury, bankovnictví, vzdělávacího systému, zdravotnictví či vnější a vnitřní bezpečnosti jsou přímým produktem lidí prezidentova profilu. Lidí, jež se vždy starali pouze sami o sebe, lidí, kteří postrádají zbytky sebeúcty a vděčně olizují páníčkovi nohy za to, že dostanou do misky zbytky od večeře a funkci dozorce nad otroky.
Dostali jsme se tak do situace, kdy bývalí komunisté a angažovaní rektální alpinisté si hrají na ostré antikomunisty a mladá generace pod vlivem jimi ovládaných médií podporuje právě tyto kreatury a jejich následovníky, aniž si uvědomují ten šílený protimluv. Dostali jsme se do situace, kdy by se dalo říci, že bojují proti sobě naši estébáci s vašimi estébáky. No a soudruh Pávek to vše korunoval svou odpudivostí, kterou přikryl rakouské Bretschneidery, práskače gestapa a StB, všechny oportunisty, jež mrštně přebíhají z režimu do režimu i novodobé poskoky CIA. Stal se svorníkem české ubohosti. Nejpochybnější části národního dědictví.
Petr Pavel předčítá prázdné fráze, jež mu připravuje tým manipulátora a notorického zrádce Petra Koláře. Toho Koláře, jenž šplhal po zádech Klause a pak ho kousl do ruky, jež ho krmila, toho Koláře, jenž založil Evropské hodnoty, které se tak vyznamenaly svým šéfem pornohercem Jandou. Toho Koláře, který rozběhl tzv. pomníkovou válku, protože Američané si přáli, dávno před válkou na Ukrajině, vyvolat kolektivní nenávist k Rusům. Stejně jako nacisté a Banderovci vůči jiným národům. Toho Koláře, jenž závisí na zisku zbrojařů a vývozu zbraní na Ukrajinu, toho Koláře, který si pase méněcenného Petra Pavla coby lobbistu pro své kšefty.
Jak jednoduše přiblížit hanbu, jež stihla Čechy, Moravany a Slezany obsazením stolce pražského zeleným a gumovým PePou? Např. na třech vyznamenaných, kteří si pro metál doběhli na Hrad krátce po Pávkově inauguraci. Těmi byli Rychetský, Pithart a Halík. Odporné figury, zamilované do svobodného zednářství, osoby, které vždy sloužili jenom sobě a cizí moci, když už tu máme § 318a trestního zákoníku.
Před sekyrnickým komunistou Pithartem se třáslo široké okolí celá šedesátá léta. Ten sprostý chlap si dovoluje neustále všechny upozorňovat, že se musí občanstvo vypořádat s dědictvím komunismu. Přitom ten úkol by měl splnit především on. Sám si v životopise gumuje své členství v KSČ, čímž podtrhuje svou slizkost, zbabělost a malost.
Společně s Pithartem sice podepsal Chartu 77 další výtečník a komunista soudruh Pavel Rychetský. To mu však nebránilo, aby v čele právního oddělení stavebního bytového družstva Pokrok za normalizace dál přiděloval byty členům ÚV KSČ. Dodnes visí otazníky nad odkláněním peněz družstevníků zmíněného družstva. O jeho roli v prznění polistopadové justice a demokracie bude nutné sepsat jednoho dne disertační práci.
A nakonec ateista, marxista, lektor VUMLu, normalizační vychovatel příštích tunelářů, kádrovák i akademický podvodník bez solidní odborné práce Tomáš Halík, který nakonec také zakládal s Kolářem nechvalně známé Evropské hodnoty a zároveň předstírá kněžství. Bizarní figurka.
Ti tři krásně zarámovali PetroPavlovu roli. Těch třech a nepřeberného zástupu dalších přizpůsobivců je PePa představitel. On je představitel zbabělosti, malosti, průměrnosti a podlosti. Hloupý a nevzdělaný kašpar v rukách těch, kteří mu umožnili být nehorázně osobně odměněn za vlastizradu. V rukách těch, jež pochopili, že primitiv, jenž má místo mozku motorku, bude snadno ovladatelný. A je tomu tak.
Vzpomínáte si, kterak Marián Jurečka nedávno horlil za snížení důchodů pro exponenty bývalého režimu? Nemyslíte si, že by se to mohlo týkat i PePy? A to raději Jurečkovi nepřipomínám, že funkcionáři lidovců byli před Listopadem v nomenklatuře KSČ. Bylo to takové béčko KSČ. Ale po tom všem mě daleko více zaujalo jeho usilování o stotisícové ošatné pro manželku prezidenta. Osobu, která se před Listopadem rozhodla pro nejpokleslejší možnou činnost. Rozhodla se, že tzv. vystuduje školu pro marxisticko-leninské politické zocelení ČSLA. Kam hlouběji bylo možno za minulého režimu klesnout? Přitom přínos paní prezidentové je všude záporný. Tupost a nevzdělanost politručky jenom rámuje zbytečnost tzv prezidentského páru.
Ale tady jsem se trochu unáhlil. Ten páreček je užitečný právě pro tu spodinu, která si hraje na elitu. Pro lidi, ve kterých není nic opravdového a kteří nemají žádný vyšší cíl, národ je nezajímá a za úspěch považují svoje hrady z písku.
Až vám, přátelé, někdo učiní nabídku, že můžete setřást svou minulost a zradit to, co jste doposud hlásali s tím, že si svou kolaborací minulost o d p r a c u j e t e, tak vězte, že se přijetím nabídky stanete stejnou krysou jako Petr Pavel.
Vážení a milí, mějme se rádi, nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme! Těším se na další setkání s vámi u pokračování cyklu „O čem se mlčí“.
