Stanislav Novotný se ptá Jiřího Mikeše proč jsou současná mainstreamová média politicky ideologická či jinak podjatá
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Dobrý den, Vážení diváci! Vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Předvolební kampaň nás opět přesvědčila, jak neblahý vliv mají současná mainstreamová média na zdravé naplnění smyslu našeho politického systému. Nejsou schopna nejenom představit reálné názorové proudy, které hýbou společností, ale už vůbec nemají zájem na konfrontaci skutečných voličských nálad s praktickou politikou parlamentních politických stran a hnutí. Protěžují navíc strany a síly, jež nejdůsledněji slouží cizím zájmům a případnou relevantní mimoparlamentní konkurenci dokonce ignorují jako obtížný hmyz. S výjimkou těch, u nichž se dá předpokládat, že budou jen kosmetickým doplňkem stávajícího povoleného kurzu, tedy kurzu, jenž vyhovuje politice Evropské unie, Spojených států či speciálně Německa. A protože je tu se mnou bývalý prezident Rady pro reklamu České republiky a vysokoškolský pedagog Jiří Mikeš, ptám se ho: Mohl byste nám rozebrat důvody, proč současná hlavní média jsou tak impotentní a dá se říci, politicky, ideologicky a jinak podjatá? Je možná nějaká náprava a řekněme, v čem spočívá?
Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog)
Žijeme ve světě, který se globalizuje. Tento svět ovládají určité zájmové skupiny a důležitou roli hrají velké korporativní firmy. Když jsme tady začínali, bylo k dispozici 750 miliónů Kč na reklamu a na komerční komunikace. Dnes je to 100 miliard. Je pochopitelné, že se parlament, senát a všichni budou snažit omezovat výdaje do určitých médií. Nás by totiž nemělo zajímat, jestli je médium nalevo nebo napravo, nás by mělo zajímat, kolik má čtenářů, kolik má posluchačů. To se žel neděje. Jsem s hrůzou sledoval, jak jedna velká společnost, nadnárodní, říkala: My budeme dávat reklamu jenom do těch médií, které nám vyhovují. V podstatě řekl pravdu, je to hrozné, jestli to pak takhle je. Vzpomínám si, že když jsme začínali, byl jsem ředitel jedné americké agentury. Oni mi říkali, z Frankfurtu jsem dostal pokyn: Ne abys to dal do Rudého práva! Tak jsem říkal, že to nedám, jsou to pánové, diktujou si. Za 14 dní mi volali a říkali: Hele, ono to lidi čtou, jen to tam klidně dej. Kdo si to dnes dovolí?
Tady se odvádí strašný prachy, 300 miliard z této republiky ven, korporacím. Takže teď jde o to, jestli uděláme to, co je zcela běžným životě. Každá akce budí reakci. Reakci na to, co se tady děje, je
zdůrazňování: My jsme národ, my obyčejný lidi. My máme nějakou tradici.
My máme historii. Nikdy jsem nic neměl proti Evropské unii, svého času jsem tam 7 let zastupoval celý východní blok v Evropské asociaci komunikačních agentur. Diskuze tam byly normální, jenže když jsme pak šli do parlamentu, viděl jsem hrozné velké budovy zbytečných lidí.
(Řekli:) Co bys tedy udělal? Udělal bych jednu jednací řeč, angličtinu.
Nestěhoval bych každý rok celý personál do Štrasburku atd. Tady je takových možností, jenže oni nechtějí, oni to chtějí zbyrokratizovat, oni nám chtějí přikazovat.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Říkal jste Evropská unie. Právě z popudu Evropské unie se sestavují seznamy médií, kde nesmí být vlastně uplatněna reklama velkých firem a v případě, že je, tak potom ty firmy jsou ostrakizovány, jsou pronásledovány a kdejaký, s odpuštěním, idiot a práskač přichází jaksi s tím, že ta firma…
Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog)
Nemluvíme o paní Jourové?
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Mluvíme o paní Jourové.
Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog)
Tak to je jasný. Co ona, která tomu nerozumí, mediálnímu byznysu?
My děláme, měli bychom dělat média nezávislými. No jo, ale opak je možná někdy pravdou.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Takže firmy se potom samozřejmě bojí, ale vytváří to prostředí nekalé soutěže, což je skutková podstata trestného činu.
Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog)
To je jasné. Jestliže je mediální trh rozdrobený a je tady spousta novin, časopisů a televizi, jsou závislí na tom, jestli dostanou peníze z reklamy. Velké společnosti dostanou pokyn, těm to tam dejte a těmhle srabům… oni dělají seznamy „fake news“. To by neměli dělat.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Narušuje se tady jednoznačně trh s informacemi i svoboda podnikání.
Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog)
Určitě.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Jak to vypadá s politickým marketingem? Prázdnota, která se na nás valila při šaškárně v předvolební kampani, vůbec neposkytovala fakta, která by opravdu pomohla voličům se správně rozhodnout. Co to je, co to političtí marketéři předvádějí?
Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog)
Tam je to tak, víte, že když vám budeme lhát v komerční reklamě, tak manželky, které jdou nakoupit „Dočista, dočista“, to zkusí a řeknou, no to jsou šmejdi. A okamžitá reakce: My to přestaneme kupovat. Kdežto v politickém marketingu, u politické reklamy, jsou sliby. Něco naslibují a pak mají čtyři roky, aby se na vás… to nějak obešli. Efekt bumerangu, že se jim to vrátí, je čtyři roky. Myslím si, že teď to nebudou čtyři roky, že to bude o něco dřív.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
To si myslím taky, předvolební kampaň, to bylo nepovedené leporelo. Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, Vážení diváci, se těším na další pokračování v cyklu O čem se mlčí.
