Stanislav Novotný se ptá Adama Kretschmera co vlastně znamenala nedávná návštěva prezidenta Steinmeiera v České republice
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Dobrý den, Vážení diváci! Vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Vztahy mezi Čechy a Němci byly v nedávné historii poznamenány především bezprecedentní agresí Německé a od roku 1943 tzv.
Velkoněmecké říše. Po roce 1945 zakonzervovaly mezinárodní dohody napětí na hraně dvou bloků. Kdo by si tedy nepřál po zrušení železné opony v roce 1989, aby došlo k vyznání německé viny a k řádnému splacení astronomického dluhu způsobeného barbarským terorem a drancováním zemí Koruny české během druhé světové války? Kdo by si nepřál nastolit vzájemně výhodné a přátelské vztahy s nejbližším sousedem? Jak se vyvíjela jednání mezi českou reprezentací a opětně sjednoceným Německem?
Hájili čeští politici české národní zájmy nebo nadbíhali německému zametání pod koberec a současné snaze o obsazení východního prostoru jinými prostředky?
Ve studiu sedí badatel a specialista v oboru informačních věd Adam Kretschmer a toto jsou otázky přesně mu na míru. Adame, jak se vyvíjely českoněmecké vztahy v poslední době, jak působili čeští politici na uspořádání dobrých sousedských vztahů? Nebyli náhodou v takové pozici, že v podstatě ustupovali? A co znamenala nedávná návštěva prezidenta Steinmeiera v České republice, o čem se jednalo?
Adam Kretschmer (badatel, specialista v oboru informačních věd)
S dovolením bych se pokusil najít jiný úhel pohledu, než je všeobecně známý. Daleko více než cokoliv hovoří symboly. Minulý rok, přibližně touto dobou, se obrátila skupina historiků na německého velvyslance, po doporučení Pražského hradu, s tím, zda by jim nepomohli najít hlavy našich sťatých, a to jak z Drážďan, tak z Plötzensee, tedy i hlavy Gabčíka s Kubišem. Pan velvyslanec je přijal a od té doby se nic nestalo. Myslím, že kdyby to německá strana s návštěvou pana prezidenta myslela vážně, s návštěvou krypty, tak by buď přivezla dokumenty anebo by alespoň sdělila, kde hlavy našich odbojářů se v této chvíli nacházejí, protože ještě v šedesátých letech byly viděny v anatomických ústavech v Německu.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Řecko a Polsko otevřelo problém reparací. Jak je na tom Česká republika, snaží se o nějakou důstojnost, snaží se být hráčem na tomto poli?
Adam Kretschmer (badatel, specialista v oboru informačních věd)
V České republice byla přijata ujednání o německých reparacích, přijato v lednu 1946 a signováno v květnu 1946 prezidentem Benešem a ministrem Masarykem. V roce 1947 byla přijata v zákonné sbírce, je součástí našeho právního řádu pod číslem 150. Byla vyčíslena podle dvojích dokumentů – se musíme bavit o minulosti a současnosti – tehdy v sumě 486 miliard.
Současně ministerstvo zahraničních věcí ve svých odpovědích uvádí částku skoro o 80 miliard tehdejších peněz, bavíme se o tehdejších korunách, nižší. Z této sumy bylo dodnes vyplaceno celých 206 miliónů Kč. Aktivity pochopitelně ustaly v roce 1948, protože, jak Sovětský svaz uznal, nebylo možno po našem spojenci NDR cokoliv vymáhat. Po roce 1991 je zcela jasné, že čl. 4 dohody, která byla přijata v roce 1997 s Německem, de facto zamezuje… neboli deklaroval to, že my nebudeme nic chtít po nich a oni nic po nás. Je zajímavé, že v té době byl v České národní bance zadán pokyn, aby se tyto hodnoty vyčíslily a aby – teď to je podprahová informace, kterou můžeme sdělit – převýšily hodnoty nároků skupiny, které se říká sudetští Němci, kterou nerad používám, termín sudetský Němec.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Dnes už se hovoří o bilionech dnešních korun.
Adam Kretschmer (badatel, specialista v oboru informačních věd)
To je věc přepočtu, jsou to biliony. Je zcela evidentní, že většina diplomatických aktivit Německa směřuje k tomu, aby nemuselo této reparace znovu otvírat a aby zůstal status quo. To znamená, jakési levné montovny a odběratelé levnějších materiálů a potravin.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Moc děkuju za rozhovor. S Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem jsem mlčí.
