O čem se mlčí - Petr Štěpánek

Stanislav Novotný se ptá Petra Štěpánka co se stalo s Českou televizí a jak se proměnila za 30 let své existence

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Dobrý den, Vážení diváci! Vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Po listopadovém převratu jsme se těšili, že Česká televize coby nástupkyně původní Československé televize odideologizuje zpravodajství, publicistiku, dokumentární a původní uměleckou tvorbu a naváže na nejlepší tradice české zábavy, humoru a satiry. V jakém skutečném stavu se však nachází naše televize veřejné služby a co by se s ním mělo a mohlo dělat, se ptám bývalého místopředsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, hudebníka a spisovatele Petra Štěpánka. Petře, co se stalo s Českou televizí, jak se proměnila za necelých 30 let své existence?

Petr Štěpánek (hudebník, spisovatel, mediální expert)

Pojďme si to strukturovat. Stojí tam 2 velké baráky. Ten větší, to je menší problém. Odtud nám pouštějí Bohdalku, Menšíka dodnes a seriály normalizační. Bez Schimanského, Angeliky a Vinnetoua, zvláště teď o prázdninách, by to nešlo. Největší akvizice je StarDance, ale to jsou problémy, které mají řešení. Pak tam je menší barák, kterému se dodnes říká OTN, objekt televizních novin. A to je, dovolím si říci, hnisavý vřed České televize, tam právě probíhá ta ideologie a mám-li to shrnout do jednoho bonmotu: Problém České televize, mluvíme o publicistice a zpravodajství, není v tom, co Česká televize vysílá, ale co všechno nevysílá.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Takže v podstatě cenzura mlčením.

Petr Štěpánek (hudebník, spisovatel, mediální expert)

Cenzura mlčením. Za peníze všech se tam vlastně obsluhuje, z hlediska toho, co zpravodajství a publicistika nabízí, se preferuje minorita. Bych to nazval taková liberálně demokratická, která ovšem dávno není ta liberální demokracie, ani liberální ani demokratická.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Jaký lék máš na to, aby se tohle monstrum zkrotilo nebo aby se aspoň nějakým způsobem proměnilo, protože oni jsou neuvěřitelně arogantní vůči koncesionáři, vůči svým vlastním živitelům?

Petr Štěpánek (hudebník, spisovatel, mediální expert)

Jsem napsal program pro Trikolóru, volební, v oblasti kultury a médií.
První krok je: proč máme platit to, co nám škodí? Takže dobrovolnost poplatků. Druhá varianta je platit veřejnoprávní televizi, když už tedy musí existovat, přímo ze státního rozpočtu. Problém té televize další je, že ač tam funguje jakási Rada České televize, ač je to veřejná televize, pod veřejnou kontrolou moc není. Jaká ta televize bude, o tom nerozhodují ani poslanci, kteří by to rozhodovat měli, ani Rada České televize, ale de facto skupina lidí, kteří si televizi pro sebe zprivatizovali a jsou tak nezávislí, že jsou dokonce nezávislí i na zákonech České republiky.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Já si myslím, že to je největší problém, že se zaměstnanci rozhodli, že jim televize patří.

Petr Štěpánek (hudebník, spisovatel, mediální expert)

Ano, tyto tendence byly v České televizi už v devadesátých letech, ale opravdové grády nabraly až po televizní spacákové krizi. Bohužel zbabělí politici to dokonali a systém, jak dneska běží, je prostě špatně. Naše legislativní návrhy jsou, co se týká soukromého sektoru, tomu naopak dát větší svobodu, protože i pro komerční televize dodnes platí ta samá pravidla, třeba co se týká objektivity, vyváženosti, jako pro veřejnoprávní televizi. A myslím si, že dávno… jenomže tato legislativa se přijímala v devadesátých letech, kdy byly 4 celoplošné kanály (ČT1, ČT2, Nova a Prima), kdežto teď máme desítky televizí. Tak nechť se profilují, nechť tady máme klidně nějakou levičáckou televizi a naopak konzervativní televizi a nechť v tom soukromé subjekty mají větší větší svobodu. Ale naopak, veřejnoprávní televize, když už tedy existuje a ona existovat bude zatím, tak tam by naopak měl stát, poslanci, politici, dohlédnout na to, aby tedy obsluhovala všechny, kteří si ji platí.