Stanislav Novotný se ptá Věry Ivanovičové, kdo bezdůvodně poškozuje vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Dobrý den, Vážení diváci! Je neuvěřitelné, jaké úsilí dokázali čeští politici a různě motivovaní aktivisté v relativně krátké době vyvinout, aby bezprecedentně a hlavně bezdůvodně poškodili vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací. Pokud tedy za důvod nepovažuji službu cizí moci, jež má samozřejmě na mysli pouze zájmy své, nikoliv zájmy české.
Infantilní pomníková válka pražských starostů, jež vyvrcholila řeporyjským památníkem nacistickým zločincům, veřejné a nepodložené obvinění pracovníka ruské ambasády z údajně zamýšleného teroristického útoku a vrbětická tragikomedie ústící do teatrálního vzájemného vyhoštění diplomatů poslala naši zahraniční a bezpečnostní politiku na dosud nepoznané dno. Situaci, kdy fantasmagorická zelená politika Evropské unie jenom prohloubila závislost Evropy na ruských surovinách a kdy se jednání s Ruskem stává pragmatickou nutností pro všechny realisticky uvažující politiky, jeví se hrdinské kousky našich politických a bezpečnostních nedospělců obzvlášť bizarně. Ve studiu sedí novinářka se specializací na postsovětské teritorium a Balkán, paní Věra Ivanovičová. Jak hodnotíte neadekvátní spektákl neumětelství, všelijakých nehorázností, neomalenosti, hlouposti a neznalosti, které doprovázely v posledních dvou až třech letech česko-ruské vztahy?
Věra Ivanovičová (novinářka, analytička)
Vzhledem k tomu, že se česko-ruskými nebo československo-sovětskými vztahy zabývám už několik desítek let, musím říci, že jsem z toho, co se děje v poslední době, velice smutná. Jistěže bylo období, kdy naše vztahy měly velmi oprávněný důvod k tomu, aby Čechoslováci cítili vůči tomu obrovskému kolosu nedůvěru a z toho určitě vyplývají oprávněné emoce nedůvěry. V devadesátých letech, když se Václav Havel a Boris Jelcin a ještě před ním Michail Gorbačov dohodli na tom, že se udělá tlustá čára za minulostí, začnou se budovat reálné vztahy, kdy i Václav Havel v kongresu USA řekl, že pokud Západ chce pomoci nám, tak pomůže Rusku, jsem doufala, že konečně se cesta vydá nějakým normálním způsobem. Ale to, co se děje v posledních letech, ve mně vzbuzuje opravdu velmi smíšené pocity.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Vysvětlete, prosím, divákům, proč je třeba změnit kurz. Proč je třeba naučit se dělat diplomacii, naučit se dělat zahraniční politiku. Proč se právě česko-ruské vztahy musí zlepšit a jestli nezlepší, takže je to jenom ke škodě naší a že není potřeba sloužit neustále cizím zájmu, ale také posloužit našim, českým zájmům.
Věra Ivanovičová (novinářka, analytička)
Zmínil jste slovo diplomacie. Diplomacie je vytváření vztahů mezi státy, jejich pěstování, ale to, co se děje nyní u nás, je opravdu snaha ty vztahy všeobecně přerušit, zmrazit a nevím, jestli mám použít to silné slovo, poškodit. Řekl jste slovo poklonkovat, něco v tom smyslu. To říká i podle posledních zpráv budoucí ministr zahraničních věcí, že nebudeme nikomu poklonkovat. Kdo chce od diplomatů a od států, aby někomu poklonkovali? Vždyť jde o budování racionálních, rovnoprávných vztahů.
Takže už jenom ten předpoklad, že bychom měli tendenci někomu poklonkovat, je pro mě těžko představitelný. Navíc, když diplomat používá „nebudeme nikdy“, promiňte, ale připomíná mi to takový dříve často používaných vtip, že když diplomat řekne „ne“, tak není diplomat,
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Myslíte si, že naši politici alespoň tuší, co je to diplomacie?
Věra Ivanovičová (novinářka, analytička)
Po devadesátých letech u nás byli vynikající ministři zahraničí, a to bez ohledu na politickou orientaci. Byli vždycky reprezentativními osobnostmi i v mezinárodním světě, když vezmeme pana Dienstbiera, pana Kavana, pana Schwarzenberga. Myslím si, že na rozdíl od některých opravdu expertních ministerstev, diplomacie chce i přiměřený věk a zkušenosti. Zkušenosti se nezískají jenom studiem, byť to studium je hrozně důležité a ráda bych měla ministra zahraničí, který má odpovídající vzdělání. I když se obávám, že zrovna nynější kandidát to úplně nesplňuje, ale to jsem odbočila. Diplomacie se zakládá na hluboké znalosti, hluboké schopnosti komunikovat s lidmi, komunikovat, a to přátelsky nebo korektně přinejmenším, s lidmi, kteří mají zcela odlišné názory. To, aby si všichni přikyvovali, to je aktivistické. Vzpomínám si, nedávno jsem četla rozhovor Sergeje Lavrova, což je persona, ať s ním člověk souhlasí nebo ne, je to persona v celém světě uznávaná a citovaná. Vzpomínal na doby studené války. Říkal: bylo to těžké období, bylo to velmi těžké období, ale existoval respekt, vzájemná úcta, existovala pravidla diplomacie a vztahů mezi státy. A to mám obavu, že konkrétně u nás, vůči Rusku se tohle vytrácí.
Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)
Moc děkuju za rozhovor. S vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.
